V dnešní době je dostupnost hudby prakticky neomezená. Ne vždy však tomu tak bylo… Znáte počátky záznamu zvuku? Který vynález se ukázal být zlomovým v audio průmyslu? Historii zvukových nosičů, kterou by měl znát každý audiofil, přibližuje Denon Store. Zveme vás ke čtení.
Drtivou většinu nahrávek vašich oblíbených umělců lze bezpochyby najít na pultech nebo v online obchodech ve formě CD nebo vinylových desek, kterým se znovu vrací popularita. Pokud se nám však nepodaří najít fyzický zvukový nosič, určitě nebudeme připraveni o možnost poslechu. Na síti na vás čekají miliony studiových alb, nahrávek koncertů i živých vysílání. Z hlediska dostupnosti hudby žijeme ve velmi pohodlné době.
Naše ochota zaznamenávat zvuky, abychom si je mohli kdykoli užít, nás přivedla do doby, kdy problém již není „jak to budu poslouchat“, ale „jak to VŠECHNO budu poslouchat“
Je dobré si připomenout, od čeho a kdy to začalo.
Počátky záznamu zvuku
Dobrodružství se zvukovým záznamem začalo v roce 1857. V tomto roce si francouzský typograf a korektor Édouard-Léon Scott de Martinville nechal patentovat zařízení s názvem fonautograf. Zařízení zaznamenávalo zvuk v grafické podobě na papírový válec. Jehla byla spojena s membránou, která byla uvedena do pohybu akustickými vlnami. Významným problémem tohoto zařízení bylo čtení zaznamenaného materiálu. Vědcům se to podařilo v roce 2008, tedy více než 150 let od patentování vynálezu. Díky tomu si nyní můžeme poslechnout nahrávku z 9. dubna 1860, na které je francouzská lidová píseň „Au clair de la lune“.
Fonograf
Dalším milníkem v audio průmyslu byl vynález Thomase Edisona – fonograf. V roce 1877 americký vynálezce představil světu první nahrávku zaznamenanou a hlavně reprodukovanou pomocí fonografu. Toto zařízení se skládalo z diamantové jehly, která původně vyřezávala drážku na válci pokrytém staniolem. Důležitou roli plnil rovněž kovový trychtýř s membránou ve spodní části. Největším problémem válce potaženého cínovou fólií byla nemožnost kopírovat materiál, což do značné míry omezovalo dostupnost a množství záznamů. Toto řešení bylo později nahrazeno voskovými válci a nakonec celuloidovými válci. Díky tomu bylo možné zvýšit kvalitu záznamu, rozšířit jej a zvýšit jeho popularitu prostřednictvím kopírování. Vynález byl později nahrazen a poslední vyroběný exemplář pochází z roku 1929.
Vytvoření gramofonové desky
Přišel čas na zvukový nosič, který je s námi více než 130 let. Mluvíme samozřejmě o gramofonové desce, ikonickém vynálezu, který významně ovlivnil svět kultury. Je těžké si vůbec představit, že by se s tímto světem měl někdy rozejít.
První gramofonovou desku nám představil Emile Berliner v roce 1888. Zpočátku byly desky vyrobeny z ebonitu, tj. materiálu vytvořeného z kaučuku procesem vulkanizace. Ebonitové desky měly velikost 12,7 cm a byly přehrávány rychlostí 70 otáček za minutu. Pro ebonit však byla charakteristická velká zrnitost, která se promítala do velkého množství šumu.
Tento materiál byl v roce 1897 nahrazen šelakem. Proto se také začal používat název „šelaková deska“. Pokud jde o tlak a rotaci záznamu na gramofonu, v roce 1896 použil Eldrige R. Johnson pružinový pohon, čímž se zvýšila stabilita otáčení, a v roce 1902 zkonstruoval gramofonové raménko, které umožňovalo nastavit jiný tlak než ten způsobený hmotností tuby.
Přečtěte si také: Jak se starat o gramofon a vinylové desky?
Výroba desek se nakonec přeorientovala na polyvinylchlorid a právě odtud se používá název vinyl. Tento materiál se v deskách používá dodnes. Zpočátku gramofonové desky přehrávaly monofonní hudbu. První kroky ke stereofonii podnikl v roce 1928 W. Bartlett Jones, zatímco masová výroba začala až díky společnosti Westrex Company v roce 1957.
Dlouhohrající album
Délka nahraného materiálu se postupně zvyšovala od počátečních dvou minut až k přelomu, který nastal v roce 1946. Společnost Columbia Records představila světu dlouhohrající desku (long play, tedy LP). Umožňovala zaznamenat 25 minut materiálu a rychlost otáčení desky se snížila na 33 1/3 otáček za minutu. Pokud jde o samotné rychlosti přehrávání, stojí za zmínku „válka o rychlost přehrávání“.
Na jedné straně ringu stála výše zmíněná značka Columbia Records, na druhé společnost RCA, která nabízela rychlost 45 otáček za minutu. Nakonec byly gramofony vybaveny oběma těmito rychlostmi a trh se rozdělil na desky LP s rychlostí 33 1/3 a singly s rychlostí přehrávání 45 otáček za minutu.
Došli jsme na konec první části série věnované historii záznamu zvuku. Každý z výše uvedených nosičů si určitě zaslouží bližší poznání. Věříme však, že tento krátký popis u vás vzbudí touhu prohloubit znalosti týkající se zvukových nosičů. V následující části představíme pokračování historie zvukových nosičů.
Na závěr bychom vám chtěli připomenout, že jsme k dispozici online na ww.salonydenon.cz. Garantujeme rychlé a bezplatné doručení, 14 dní na vrácení a podporu našich specialistů. Pokud máte dotazy, chcete poradit nebo lépe poznat zařízení z naší nabídky, kontaktujte nás na: +420 608 738 836 nebo e-mailem na chodov@salonydenon.cz.